Ioannes Ignatianus (nomen civile Jan Jakub Knýbel)
Zemřel tragicky v Přemyslovicích v prosinci 2017 ve věku 41 let. Vzpomínka na Jana Jakuba Knýbla
Jan Jakub Knýbel
Maluje pastely a jeho stěžejní technikou je olej. Umělecké jméno přijal po sv. Ignáci z Loyoly - Ignatianus. Jeho uměleckým jazykem je surrealismus a jeho do detailu promyšlené a propracované kompozice přinášejí nečekané pohledy na svět. Žije v Přemyslovicích u Prostějova.
Jan Jakub Knýbel- životopis o něm mají na portálu Lidé mezi lidmi z kterého jsem čerpal.
Vždy jsem viděl víc než ostatní lidé a když jsem se snažil ono "viděné" popsat slovy, připadal jsem si, jako bych mluvil čínsky. Tak jsem se už od dětství učil kreslit a malovat, abych mohl k ostatním mluvit obrazy - "obraz, přeci, poví víc než tisíc slov". To tedy byla má prvotní motivace k tvůrčí práci (i když opravdu tvůrčí, když šlo jen o "dokumentaci" neviditelného?). Tak se tedy dálo, dokud jsem nezjistil, že nejspíš i maluji "čínsky". Avšak samotný tvůrčí proces mi začal přinášet takovou svobodu a vnitřní nezávislost, že jsem se na této nezávislosti stal závislým. Opravdu svobodný a opravdu JSEM, jenom když tvořím - a toto slovo je důležité, neboť když jen "maluji", ať už je to zakázka nebo drobnost jako dárek někomu, jsem spíše jen řemeslník sloužící vezdejšímu světu. Když však TVOŘÍM, tak opravdu vytvářím své vlastní nové světy - realizuji to, z čeho pocházím, čím jsem sám tvořen.
Kde nejraději tvořím? Vždy o samotě a vždy za poslechu hudby, která mě povznáší a která také vždy dokáže z mého vědomí vymést veškerý nepotřebný balast. A nejčastěji v noci, kdy je mentální prostor kolem mne prázdný, protože lidé odcházejí do říše Hypnótovy. Tehdy mé obrazy ožívají a samy si postupně určují svou výslednou podobu. Na mě je pak jim správně porozumět a mém štětci, aby jejich přáním vyhověl.
Pocházím z Brna, kde jsem svého času docházel na Střední školu umělecký řemesel. Nyní však žiji a pracuji v malém domku na vsi nedaleko Prostějova. V Brně jsem měl také svou první výstavu v roce 2003. Zde jsem měl ještě samostatnou výstavu v Malé královopolské Galerii.
Později jsem vystavoval v Praze v Golem Klubu, tamtéž v Galerii u Zlatého kohouta a pod montypythonským heslem "teď úplně něco jiného" také v Praze začínala loni (2011) putovní výstava Paralelní zkušenosti, která pak pokračovala v Bratislavě, Vídni a Drážďanech.
V o. s. KOLUMBUS pracuji nejen jako pacientský důvěrník, ale také jako výtvarník a ilustrátor. Novoročenky, příprava plakátů pro výstavy a charitativní aukce, kam také propůjčuji svá díla (např. Olomouc - Galerie u Mloka).
Jan Jakub Knýbel
Měl rád Bambuše( kočky)4nohé ale i ty2nohé.Měl dlouhé zrzavé vlasy a proto byl vidět již zdálky,zářil jako sluníčko které bohužel zhaslo již není mezi námi,ale zůstala v nás stopa jeho smyslu pro humor i hmatatelná stopa v jeho obrazech .Jeho obrazy žijí dál svůj život i tím bude dál žít Jan Jakub Knýbel.Náš kamarád,brněnský recesista,vtipný šprýmař a přítel,Bohém a umělec tělem i duší a proto byl středem pozornosti v každé společnosti.
Vedl výtvarný kroužek v Brně.:
Zde svoji skupinku inspiroval svými obrazy a také učil zde různé techniky kresby. Hovořil zde o umění,výtvarnu i historii a literatuře.Věnoval se zde také ve společenské hře, v hraní v kostkách s klienty.
S lítostí vám oznamujeme, že v prosinci 2017 nás navždy opustil po náhlé nešťastné události náš kolega, nedoceněný výtvarnický génius, přítel, kamarád a v neposlední řadě bojovník za práva duševně nemocných - Jan Knýbel, který přijal přízvisko Ignatianus. Uctěme prosím jeho památku vzpomínkou na něj.
Jan Knýbel byl mimořádně citlivý a vnímavý člověk, který své niterné prožitky přenášel na plátno. Jeho výtvarným jazykem byl surrealismus. Je řazen i do Art Brut. Naprosto dokonale zvládnutá figurální a realistická tvorba se v jeho dílech prolíná s objevováním vlastních nových světů. Ty mají i vlastí řád a pravidla. Honza ve své tvorbě odbíhal od hrůz, lží, manipulací, intrik, podvodů a dalších nedokonalostí tohoto světa, do svého vysněného virtuálního světa, který byl pro něj ten dokonalý a s radostí ho ztvárňoval ve svých malbách olejem na plátno. Žil ve své mysli ve velmi pestrobarevném světě. Jeho niterné duševní prožitky pro něj byly vším a nejšťastnější byl když to mohl namalovat.
V jeho tvorbě je jasně patrná genialita, obdobná např. s tou Salvatora Dalího, s kterým si jeho díla laická veřejnost často pletla. Žel jak to bývá, za svého života se Honza slávy nedočkal a přiřadil se tak k velikánům jako byl Vincet van Gogh, který skonal v bídě. Byl svobodný když tvořil. Tvorbou vytvářel nové světy a v těch hledal útočiště před svými depresemi.
Významnou měrou pomohl k destigmatizaci duševních onemocnění a depresí a to jak svými vernisážemi, tak i články v médiích, dokumentu na ČT2, či při každodenním setkávání s lidmi v jeho rodném Brně, domovských Přemyslovicích i kdekoliv jinde, kde poutavě, citlivě a bez zábran popisoval svůj boj s duševní nemocí a dával nám všem naději, že všechny naše nemoci, deprese a úzkosti tohoto světa nám nemohou zabránit prožívat hodnotný a úžasně pestrý vlastní svět.
Radek Deák
Text zpracoval T.Tylich na základě podkladů L.Munclingerové a R.Deáka.
