Jaro

Otevřu okno.
líně rozpínám svou náruč.
vpouštím do pokoje pár paprsků Slunce.
Je ráno,
skoupé na pár písniček kosů.
Bledule, sněženky, modřence.
Jak něžně se chvějí v té černé zemi.
Slyším stromy.
Míza jimi pulzuje
od kořínků do pupenů.
První malá včelka,
pomalu se vkrádá do mé mysli
už třicet let jaro.
Je jaro, a já už nechci být sama.