Rozhodl jsem se, že se pustím do nové novinářské aktivity – tu a tam budu připravovat rozhovory se zajímavými členy Spolku Kolumbus. Jako prvního jsem si vybral pravého doktora přírodních věd Karla Vašíčka, učitele matematiky a deskriptivní geometrie, programátora, teď už i vydavatele a nepříliš zdatného překladatele, jak sám o sobě říká. Jako novinář je členem Syndikátu novinářů, je také jedním z tisíců českých e-shoperů.
Podnikáš jako nakladatel, můžeš uvést, v čem spočívá tvá živnost?
Vydal jsem za cca patnáct let šest knih o historii matematiky. Knihy sám překládám, sázím, navrhl jsem si obálky, distribuuji, prodávám, fakturuji, vedu účetnictví, řeším marketing. Před lety jsem si vytvořil webové stránky a zprovoznil e-shop. Vydávání knih je finančně náročné, sto tisíc korun nejsou žádné peníze. V poslední době jsem si sehnal spolupracovníky. Jeden mé překlady opravuje, druhý provádí velmi fortelně a zodpovědně jazykovou korekturu. Teď se mi ozval kolega, asi je to student či doktorand, který se mi nabídl, že přeloží nějaké historické matematické spisy. Jsem rád, že budu moct jeho texty vydat. V České republice je cca 1700 aktivních vydavatelů a asi 51 tisíc e-shopů, kolik z nich prodává knihy ale nevím.
Podnikání je samo o sobě náročné, jaké to je: podnikat, když trpíš duševní poruchou?
Nepracuji osm hodin denně, asi bych to nezvládl, nemám žádnou „pevnou pracovní dobu“. Pracuji tehdy, když se cítím dobře, nerozlišuji všední dny a víkend nebo sváteční dny. Je mi to jedno.
Co si myslíš o Spolku Kolumbus, jehož jsi členem? Změnil bys v něm něco?
Spolek Kolumbus dělá přes 20 let užitečnou práci v boji za lepší život občanů s duševními potížemi. Bohužel si někdy myslím, že je to tak trochu boj s větrnými mlýny. Stejně jako ta moje podnikatelská činnost, jak se o mých aktivitách vyjádřila nedávno moje lékařka. Aktivním členům Spolku Kolumbus se podařilo za 20 let vybudovat spolek, který má docela velký rozpočet. Duševními potížemi, a to nejen schizofrenií, depresemi či bipolárně afektivní poruchou, ale i nespavostí, úzkostí nebo závislostmi, obsesemi, nebo jen dočasnými potížemi po nějakém životním debaklu, trpí kupodivu třicet procent populace napříč Evropou. Nevím, co by se mělo změnit, necítím se kompetentní radit. Snad jen se stále snažit o PR, aby se o lidech s duševními problémy více vědělo, že to není nějaký odpad společnosti. Co jsme my, můžete být jednou i Vy.
Delší rozhovor najdete na webu www.produsevnizdravi.cz .
