prsten se zhoupl ze stébla květu
slunce od něj odrazilo svůj třpyt
a mě se chce tak strašně žít
pro to zlato opomíjené
zapomínané
drahé, sladké
pro dotek kůže hlaďoučké, hladké
melodie pronikla
a ten rytmus mě kroutí
přistupuješ blíž
a je to tak k obejmutí
zastavuješ moje boky
zpomaluješ ten spád
i když dál se kroutím
teď to má Tvůj řád
Toužím po lásce
jako snad každý
učitel, žák, docent
a já ji mám snad na dosah ruky
stačí jenom
vystoupnout si na špičky
a zajiskří se hvězdičky
ale to nekoukám do žádného nebe
to se snažím jen políbit Tebe
takže
vystoupnout si k sobě blíž
a už o mé lásce víš
beru Ti řasu z Tvých víček
beru Ti lesk barevných sklíček
beru Ti tep Tvého srdce
jež bije tak náhle a tak prudce
beru Ti vše a máš to u mě
tak popros trochu nerozumně
váhavými slovy
a budeme šťastnými blázny oba
kdo ví
spojme se o vánoční noci
stejně tehdy vždycky mívám pocit
že Tvá dlaň víc hřeje
že se celý rozechvěješ
zvláště při první hvězdě na nebi
měla by náím spadnout z nebe
do rukou a do dlaní
splnit všechna naše přání
nechme ji však na nebi
pro celý svět a lidi na zemi
koupíš mi nový kožíšek
i když hřeje Tvá dlaň
koupíš mi nový kožíšek
pro tu zasněženou pláň
po které sklouznem rozesmátí
pro kterou se nám i mládí vrátí
a potom půjdem na horký čaj
a pak že jen děti mají v zimě ráj